Náboženství versus Spiritualita

Původ náboženství.

Jestliže temné síly, které před mnoha tisíci lety ovládly planetu Zemi, znečistily a poskvrnily vše, co bylo kdysi čisté a božské, od naší vlastní vnitřní povahy a genetické výbavy, přírodního prostředí, vzduchu, který dýcháme, správy lidí, obchodu a komerce, našich energetických zdrojů, potravin, které jíme, genetiky potravinářských plodin, naší kultury a zábavy, našeho vzdělání a zdrojů informací, našich jazyků, dokonce i energetické sítě planety, doslova všeho, opravdu si myslíte, že by nechaly duchovno nedotčené?
Pro lidi, kteří se považují za věřící a silně se ztotožňují s náboženskou tradicí, kterou vyznávají, to bude těžké přijmout, ale náboženství byla záměrně vytvořena temnými silami, aby kontrolovala a manipulovala lidskou spiritualitu, přerušila přímé spojení mezi naším duchem a Zdrojem, omezila naši životní sílu a sklízela energii našich modliteb a náboženských obřadů. Duchovnost je předmětem našeho ducha, který je tím, čím skutečně jsme, více než naše těla, která jsou jen dočasnými prostředky, jež dostáváme k užívání během naší inkarnace ve fyzickém světě. Proto je to věc číslo jedna, kterou se temné síly snaží řídit a manipulovat od doby, kdy tuto planetu ovládly. Slova jsou nedostatečná k tomu, aby zdůraznila, jak důležité je toto pochopit, každé náboženství je rozmělněním a zkreslením pravdy. Je bez výjimky chytrým a rafinovaným spojením pravdy, lží a zamlčování. Všechny původní spisy, které tvoří základ tzv. svatých knih, jež dnes používají monoteistická náboženství (bible křesťanství, korán islámu, tóra judaismu) byly v průběhu dějin upravovány. Jiné spisy byly s velkou horlivostí a zápalem zcela vymazány a zničeny. Je mi velmi líto, že to musím říci, ale bylo by skvělé mít nezkreslené a necenzurované původní spisy ale to v písmech církví, mešit a synagog nenajdeme.
Neteistické filozofie, jako je buddhismus, a polyteistické teologie, které uctívají více bohů, jako je hinduismus a voodoo, lze stejně tak považovat jako náboženství. Také s nimi manipulovaly temné síly, i když jsou obecně méně agresivní než monoteistická náboženství. Je docela příznačné, kolik různých odnoží víry v průběhu času vzniklo; částečně je to výsledek práce temných sil, které způsobují co největší rozdělení, a částečně výsledek toho, že lidé mají pocit, že s tradicí, v níž byli vychováni, není něco v pořádku. Co je však ze všeho nejvýmluvnější, a to by si měl uvědomit každý, bez ohledu na to, zda je, či není věřící, je to, že svět jako celek je stále docela hrozným místem k životu se vším tím nekontrolovaným utrpením. Kdyby každé náboženství mělo ve svém učení pravdu, žili bychom teď v ráji. Kdyby jen jedno náboženství mělo ve svém učení pravdu, převzalo by podíl na duchovním trhu ostatních náboženství a my bychom stejně žili v ráji. Tak tomu ale zjevně není a s tímto konstatováním končím.

 

Kdo je kdo v řádu ducha.

Mnozí, ne-li většina bohů, kteří jsou v polyteistických náboženstvích uctíváni a k nimž se modlíme, jsou ve skutečnosti založeni na postavách, které skutečně existovaly a žily na Zemi ve vzdálené či méně vzdálené minulosti, a někteří z nich byli mimozemského původu. Jejich specifické vlastnosti jsou důvodem, proč jsou uctívány a proč jsou žádány o pomoc při řešení určitých problémů a situací.
Důležitější než tyto entity jsou však ty hlavní, které drží hlavní moc a lidé potřebují vědět, kdo jsou: nejprve je tu Zdroj, který by se dal nazvat jediným a pravým Bohem, ale takové slovo nebo jméno je opravdu příliš omezující, než aby ho / jeho / ji / nás / všechny popsalo. Je to prostě zdroj, z něhož vzešel veškerý život a k němuž se veškerý život nakonec vrací. Je to čistá a bezpodmínečná láska, pravda, štěstí a sláva, ale neomezuje se jen na to. Druhým je Pleroma, což je živá a velmi vysoce vyvinutá entita, která je duchem Galaktického centrálního slunce nacházejícího se v jádru galaxie Mléčné dráhy. Je zodpovědná za vývoj Mléčné dráhy a veškerého života v ní a je spojena s námi všemi, kteří v Mléčné dráze žijeme, sleduje náš pokrok a v pravidelných intervalech vysílá světelné pulzy do celé galaxie. Třetí je Gaia neboli Pachamama, což je živá a vysoce vyvinutá entita, která je duchem samotné planety Země. Gaia umožnila lidem prožívat život na této planetě v dualitě a velmi dlouho snášela špatné zacházení ze strany nevědomých a hloupých lidí, ale Gaia si přeje vrátit své tělo do původního stavu bytí planety 5. hustoty. K dosažení tohoto cíle byl naplánován proces planetárního vzestupu, který bude uveden do pohybu krátce po konečné porážce Cabal. Čtvrtým je Demiurg neboli Yaldabaoth, což je falešný bůh, který chce být uctíván a obáván. Je pomstychtivý a netoleruje nikoho jiného nad sebou, mylně se domnívá, že je nejvyšší existující entitou. Je to bůh, ke kterému se křesťané, muslimové a židé ve skutečnosti modlí, aniž by si to uvědomovali. Pleroma a Gaia mají božskou jiskru ze Zdroje, ale Demiurg ji nemá, je v tomto smyslu umělý. Je to nižší stvoření, které vzniklo z prvotní anomálie a není ani v nejmenším v souladu s vůlí Zdroje.

 

 

 

 

 

 

 

 

Oddělit pravdu od lží.

Chci jasně poukázat na aspekty pravdy, které jsou rozhodně součástí různých náboženských nauk a principů, protože jsou založeny na duchovních principech a nabízejí dobré vedení pro pozitivní a konstruktivní život. Poté poukážu na falešné aspekty různých náboženství, které lidi odvádějí od skutečně duchovního života na cestu, jež představuje duchovní otroctví a zničení sebe sama.

Zlaté pravidlo nebo etiku vzájemnosti podporují všechna velká náboženství, i když se jejich přesné znění liší. Křesťanství říká "Čiň druhým to, co chceš, aby činili tobě" a "Miluj bližního svého, jako miluješ sám sebe", islám říká "Nikdo z vás nemá víru, dokud nepřeje svému bratru nebo bližnímu to, co přeje sobě", judaismus říká "Co je ti protivné, nečiň svému bližnímu", buddhismus říká "Postav se na místo druhých a nikomu neubližuj, ani si od nich nenech ubližovat", hinduismus říká "Člověk se nemá chovat k druhým způsobem, který je nepříjemný jemu samému". Univerzální a zastřešující hodnota tohoto pravidla či pokynu je tedy nesporná.
Další velkou zásadou, kterou lze v náboženstvích nalézt jsou Bohem dané vlastnosti a vnitřní hodnota člověka a lidského života. Křesťanství a judaismus říkají: "A Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu ho stvořil, muže a ženu je stvořil", islám říká: "Učinil jsem ho úplným a vdechl jsem do něj svého ducha", buddhismus hovoří o posvátnosti veškerého lidského života a o bódhisattvech jako lidech, kteří mají potřebné vlastnosti k dosažení osvícení, hinduismus říká: "Všudypřítomný prostupuje duše a hmotu jako osnova a tkanivo ve stvořených bytostech" a zmiňuje, že všechny životy mají stejnou hodnotu. Shrneme-li to, život sám o sobě je posvátný a nese v sobě potenciál a vrozené vlastnosti Zdroje, což ve větší či menší míře potvrzují všechna hlavní náboženství.
Třetím velmi důležitým principem, který je společný všem velkým náboženstvím je služba druhým. V islámu je zakat neboli dávání almužny chudým jedním z pěti pilířů náboženství, v křesťanství je dobročinnost definována jako jedna ze tří teologických ctností, která může mít podobu darování peněz nebo poskytování praktické pomoci lidem v nouzi, v judaismu je cedaka neboli dobročinnost považována za duchovní přínos a akt spravedlnosti a práva a nejzáslužnějším druhem cedaky je umožnění příjemci stát se soběstačným, v buddhismu hraje ústřední roli služba druhým v podobě štědrosti a soucitné pomoci, zejména služba rodičům, učitelům, partnerovi a dětem, přátelům a rádcům, služebníkům a asketům, v hinduismu je dana neboli dávání důležitou součástí dharmy a dar by měl být poskytován bez očekávání ocenění nebo odměny. Stejně tak tento hlavní duchovní princip zdůrazňují i hlavní náboženství, i když musím dodat, že by měl být vnímán jako vysoce doporučený způsob života, nikoli jako povinnost. Dávání by mělo být prováděno z celého srdce a nikoliv s cílem dodržet nějaké pravidlo nebo naplnit očekávání.
Další duchovní zásady a normy, které lze nalézt v různých světových náboženstvích, jako je projevování lítosti, kompenzace křivd, obětování, děkování a varování před lichvou spočívající v účtování úroků z půjček (v islámu ribaa), podporují výše popsané základní zásady. Právě tyto duchovní a pravdivé rysy lákaly lidi k přijetí a přihlášení se k těmto náboženstvím. Poutě lze považovat za to, že si ve svém životě vyhradíte období, kdy se zcela soustředíte na cestu do nitra, podobně jako duchovní útočiště, ale nikdy by se neměly konat z povinnosti. O půstu se říká, že má pozitivní účinky na fyzické a duševní zdraví, ale měl by se samozřejmě provádět zodpovědně; někteří lidé mohou vydržet bez jídla dlouhou dobu, ale tito lidé nemají průměrnou energetickou skladbu a v minulosti již vykonali rozsáhlou duchovní práci, aby zvýšili své vibrace.

Konkrétní lži nebo falešné aspekty náboženství se v jednotlivých náboženstvích liší, ale dovolte mi zdůraznit ty nejzásadnější.
Korán označuje nevěřící (tedy lidi, kteří popírají jediného Boha a jeho proroka Mohameda) jako kuffary a v mnoha verších opakuje, že je čeká chmurný osud, ať už rukou Alláha, nebo jeho následovníků. Ačkoli se vedou spory o tom, na které skupiny lidí se slovo kuffar přesně vztahuje, rétorika je agresivní a pomstychtivá. "Co se týče těch, kdož odmítají víru, potrestám je strašným utrpením na tomto i na onom světě a nebudou mít nikoho, kdo by jim pomohl". Jasně, a to napsal tentýž člověk, který psal o tom, že máš přát svému bratru nebo bližnímu to, co přeješ sobě? Jsem si zcela jist, že prorok Mohamed byl moudrý člověk a netrpěl schizofrenií, takže verše o kuffarech nemohl napsat on; vrozená zbožnost každého člověka a trest za to, že je nevěřící, jsou jako voda a oheň, nejde to dohromady, ale nějak to skončilo ve stejné "svaté" knize. Svatá prostoto, řekl bych.
Pak se podívejme na křesťanství a jeho pojetí pekla. Peklo je definováno jako místo, kam jsou posláni nekající se hříšníci poté, co je Bůh odsoudí, a kde budou snášet věčný trest. No, to není zrovna pěkný příklad toho, že druhým děláte to, co byste chtěli, aby oni dělali vám, že? A ani to neukazuje silnou oporu pro tvrzení, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Pokud má člověk božské vlastnosti, i když je v zárodečném stavu, proč by bylo nutné ho věčně trestat za dočasné prohřešky, kterých se dopustil? To nedává vůbec žádný smysl. Římskokatolická církev šla dokonce o několik kroků dál: po staletí mučila k smrti a upalovala zaživa ty jedince, kteří byli označeni za kacíře jen proto, že jejich způsob života neodpovídal katolickým dogmatům. Na světě neexistuje žádná jiná organizace, která by se dopustila tolika zločinů proti lidskosti jako římskokatolická církev, a proto je nepochopitelné, že stále existuje a že ji lidé stále masivně podporují a financují.
Nyní se podívejme na koncept prvotního hříchu v křesťanství. Symbolizuje ho příběh Adama a Evy, kteří snědli jablko ze stromu poznání dobra a zla, a tím neuposlechli Boží příkaz. Prvotní hřích, kterého se Adam a Eva dopustili, způsobil pád lidstva, a my jsme se tak stali náchylnými k hříchu, tedy k nedodržování 10 přikázání. Důraz je kladen také na koncipovaný pojem nesouladu mezi duchem a tělem fyzického těla. Lidstvo je tak zbaveno svatosti a pouze důsledně zbožným křesťanským životem se lidé mohou stát opět svatými. Příběh o Adamovi a Evě pouze podává pro lidi do jisté míry přijatelné vysvětlení prvotní anomálie, která má mnohem hlubší, mnohorozměrné a prastaré příčiny, jež s lidmi nesouvisejí. Kromě toho je posvátná povaha lidí podkopávána konceptem prvotního hříchu, čímž se lidé stávají závislými na církvích a duchovních, pokud jde o spásu jejich duše. A navíc se v lidech vytváří vnitřní propast, která vytváří vnitřní boj; lidé, kteří bojují sami se sebou, nebudou schopni odhodit své utlačovatele.
Buddhismus a hinduismus mají podobnou koncepci v tom, že obyčejní lidé jsou nedokonalí, ale mohou se snažit stát se buddhou a dosáhnout osvícení. Nedokonalost není ani tak důsledkem hříchů předků, ale vašich vlastních špatných činů v minulých inkarnacích a v současném životě. Říká se tomu karma a úkolem každého člověka je vykoupit se splacením nebo přeměnou své negativní karmy. Toho lze dosáhnout mnoha způsoby, ale často to zahrnuje prožití stejného příkoří nebo zármutku, které jste způsobili někomu jinému v minulém životě nebo období. Ačkoli je jasné, že každý následek má svou příčinu, koncept karmy zavádí duchovní dluh, který se těžko splácí. V jádru je negativní, a to proto, že jde o programování Archonem aplikované před narozením. Kdyby se vesmír skutečně řídil tzv. zákonem karmy, pak by Cabal nenapadlo dělat to, co běžně dělá, a utrpení by pokračovalo věčně, protože by se vyřizoval jeden účet za druhým.
Některé další věci, které chci stručně uvést na pravou míru, jsou následující:

• Deset Božích přikázání je falešných, vesmír se řídí svobodnou vůlí, neomezeným potenciálem a láskou; pravá láska vždy zabrání škodám, které se snaží zmírnit deset přikázání.

• Kříž je morbidní symbol temnoty, jeden z nejstrašnějších nástrojů smrtelného mučení, jaký byl kdy vynalezen; Ježíš si ukřižování nikdy nevybral, rozhodl se pouze přijmout svůj osud, když o něm rozhodli jiní; pouze keltské země přijaly kříž, který vychází z prastarého symbolu živlu země.

• Náboženská víra jakéhokoli druhu neoslavuje ničí život a nečiní ho hodnotným, je to recept na duchovní otroctví a nevolnictví.

• Obrácení někoho na víru duši nezachrání, duchovní pravda a energie bohyně duši zachrání.

• Slib chudoby, který některá náboženství vyžadují od svých oddaných stoupenců, vytváří závislost, zatímco získání přiměřené úrovně blahobytu vytváří nezávislost a rozšiřuje možnosti pomoci lidem v nouzi.

• Slib celibátu, který některá náboženství vyžadují od duchovních, odděluje spiritualitu od tělesnosti, zatímco pravý ráj je o splynutí tady a teď, nikoli o prožívání blaženosti ve fiktivním posmrtném životě.

• Zdroj nepotřebuje ani netouží po tom, aby byl uctíván a modlil se k němu, to jen falešný Bůh nebo Demiurg to potřebuje ke svému zachování.

• Zatímco náboženství je o dodržování pravidel a promlouvá především k mysli, spiritualita je o naslouchání srdci a jednání podle toho, co říká.

• Nazývat některé lidi, místa a předměty svatými znamená, že jiné jsou nesvaté, a to potvrzuje myšlenku prvotního hříchu, který je nakonec lží.

Pokud je pro vás těžké přijmout toto odhalení a cítíte se připoutáni k monoteistickému náboženství, možná byste měli prozkoumat teosofii, súfismus nebo kabalu. Jedná se o čistší odnože křesťanství, islámu a judaismu.

 

 

 

 

 

 

 

Sexualita, božský dar stvoření.

Nejpříjemnější zážitek fyzického propojení a sjednocení je tím, co plodí fyzická těla, do nichž se inkarnujeme, a přesto byl všemi monoteistickými náboženstvími a dalšími formami programování Archonů tak odsuzován, marginalizován a potlačován, že jen velmi málo lidí kdy vyjádřilo a zažilo plný rozsah sexuálního rozvoje a naplnění. Důvodů, proč byla sexualita tak silně potlačována, je mnoho, ale základním cílem je oslabit životní sílu lidí a jejich pocit, že jsou hluboce a plně milováni a přijímáni, aby mohli být spoutáni Cabal autoritou, kontrolováni a učiněni podřízenými pěšáky. Mnozí nezávislí badatelé Cabal se zaměřují především na finanční vykořisťování mas bankami, manipulaci politiky a vlád i vyvolávání konfliktů a válek, ale přehlížejí hlavní význam toho, co bylo učiněno pro potlačení sexuality v její čisté a pravé podobě a účelu. Sexuální extáze může ve skutečnosti vytvářet otvory ve vyšší dimenzionální cloně kontrolního matrixu, sexuální magie je mocným nástrojem manifestace a čistý sex je branou k duchovnímu růstu a prožívání jednoty se vším živým. Čistý sex neznamená ukojení chtíče a touhy po sexu nebo uvolnění a uvolnění napětí každodenního života, ale jde mnohem dál. Je to upřímné a nahé vyjádření vaší autentické bytosti přesahující veškerý stud, pocit méněcennosti či nadřazenosti, impotence, udržování zdání, nošení masky, nárokování, závislosti a další falešné projevy.
Schopnost lidí pohodlně vyjádřit svou plnou sexuální přirozenost byla silně omezena tím, že se sexem bylo spojováno mnoho negativních věcí, že se omezovalo, jak a s kým se lidé smějí sexu věnovat, že se sex označoval za hříšný, nemorální a bestiální, pokud nesloužil k plození potomků, a že se skrýval a tajil. V poslední době Cabal sex stále více staví do pozice zboží, produktu, který lze prodávat a využívat k marketingu a který promlouvá pouze k nižším pudům chtíče a zisku, je zbaven všech božských a duchovních kvalit a místo skutečného uspokojení vyvolává hlad po dalším. Je velmi výmluvné, že většinu rodičů by ani ve snu nenapadlo mít sex před svými dětmi a většinu dětí by vyděsilo, kdyby viděly své rodiče při sexu (zmiňme jen jeden živočišný druh, který má tento problém), je také velmi výmluvné, jak moc se znásilnění, sexuální útoky, incest a zneužívání dětí, sexuální frustrace, cizoložství a pornografie staly součástí života. Ženy dnes často přistupují k sexu vypočítavě a rezervovaně, zatímco muži se často cítí nenaplněni a loví sexuální vzrušení.

Pokud se tedy lidská sexualita stala zkaženou a potlačenou, jak by se tedy měla praktikovat a jak jí lze navrátit její božský účel a potenciál? Nedělám si iluze, že toho bude dosaženo před konečnou porážkou Cabal a všech temných sil vládnoucích planetě Zemi, ale vědomější lidé mezi námi s tím mohou začít. Prvním vodítkem je zodpovědnost, protože bez převzetí plné zodpovědnosti nemůže existovat skutečná svoboda projevu. Zodpovědnost v sexu znamená respektovat hranice druhých lidí i otevřeně a upřímně vyjadřovat své vlastní touhy. Jinými slovy, nikdo (zejména muži) by se neměl nikomu vnucovat proti jeho vůli a už vůbec ne, když jde o dítě. Je nezdravé, pokud je dospělý člověk posedlý intimními akty s dětmi; od toho je třeba odrazovat a zjistit a léčit příčinu takové posedlosti. Kromě toho by sexuální vztahy a kontakty, které lidé navazují, měly být zaměřeny na vzájemné potěšení a uspokojení a měly by co nejvíce odpovídat konkrétním přáním a touhám každého jednotlivce. Myslím, že s výše uvedeným může většina lidí souhlasit, a to je dobrý základ pro budování autentické sexuality.
Existují i další zásady, které jsou v naší současné primitivní společnosti kontroverzní a citlivé vzhledem k nepochopení života a reality, které má většina lidí. Člověk, který vidí neúplný obraz problému, nemůže nabídnout úplné řešení tohoto problému, to je prostý fakt. Zásadní je pochopit, že potlačením nežádoucího jevu tento jev nezmizí, pouze se zatlačí pod povrch lidského panoramatu. Jedním z kontroverzních témat souvisejících se sexem je polygamie a nejčastěji se vykládá jako manželství jednoho muže s více ženami nebo vícenásobné sexuální vztahy se ženami. V matriarchálních dobách tomu bylo naopak, kdy žena hrála roli bohyně a měla obřadní sex s více muži. Klíčové je, že pravá láska nemá vůbec nic společného s vlastnictvím partnera nebo s nárokem na výhradní právo na intimitu s danou osobou. Tím nechci říct, že bychom všichni měli kopulovat s tolika partnery, kolik jen můžeme najít, chci říct, že by nemělo existovat žádné pouto k volbě partnera, zda bude žít monogamním, nebo polygamním životem. Prostě se svobodně rozhodněte pro sebe a umožněte partnerovi, aby se také svobodně rozhodl. Skutečná láska přirozeně zahrnuje budování pevného vztahu plného otevřenosti, přijetí, podpory a důvěry a snaží se z toho druhého dostat to nejlepší. Láska, v níž se partneři snaží jeden druhého změnit a nepřijímají se takoví, jací jsou, není pravá láska, ale duchovní podvod.
Dalším kontroverzním tématem je láska dospělého a "nezletilého", kteří se do sebe zamilují a usilují o vzájemnou fyzickou intimitu. Nejprve si rozeberme význam pojmu "nezletilý". Pokud se nezletilost vztahuje k duševní schopnosti a vyspělosti, pak musím poznamenat, že některé dvanáctileté děti jsou duševně vyspělejší než někteří padesátiletí dospělí. Pokud se nezletilost vztahuje k úrovni duchovního vývoje, ta nemá vůbec žádnou souvislost s fyzickým věkem, pouze s počtem inkarnací, které duše prožila, a s rychlostí učení se duchovním lekcím, které duše uplatnila. Pokud se nedospělost vztahuje k fyzické vyspělosti, člověk je fyzicky vyspělý obvykle mezi 8. a 14. rokem života v závislosti na genech a celkovém vývoji jeho těla. Takže oficiální věk dospělosti, jak je definován v národních zákonech (ve většině zemí mezi 18 a 21 lety), kdy už člověk není považován za nezletilého, má ve skutečnosti malý význam pro intimní vztahy. Navíc jsou to duše, které se do sebe zamilovávají, nikoli těla. Pokud se dvě duše důvěrně znaly v minulých inkarnacích a dlouho se nesetkaly, pak jakmile se konečně znovu setkají, vzniká obrovská přitažlivost, které lze jen stěží odolat. Odmítat takové shledání je jasnou známkou duchovní hlouposti.
Pravděpodobně nejdiskutovanější kontroverzí v oblasti sexuality je homosexualita. Mnozí se přou, zda jde o přirozený jev, nebo o odchylku od přírody. Vědecké výzkumy ukazují, že mozky homosexuálů jsou jiné než mozky heterosexuálů, ale to neodpovídá na otázku, zda je to příčina nebo důsledek homosexuality. Výzkumy také ukázaly, že sexuální chování lidí může být značně ovlivněno, včetně zvědavosti na sex s osobou stejného pohlaví. Příčina homosexuality není u všech stejná, zčásti je způsobena narušením a potlačením přirozené sexuality a zčásti rozhodnutími na úrovni duše. Dalo by se tedy říci, že někteří jedinci byli k homosexuálnímu chování dohnáni minulými životními nebo ranými situacemi, zkušenostmi, experimenty a neuspokojenými potřebami, které v psychice vytvořily sexuální ambivalenci nebo trauma, a jiní mají přirozenou preferenci založenou na touze ducha vtělit se jako homosexuál a zkoumat a prožívat svou sexualitu z jiné perspektivy a získat hlubší porozumění určitým aspektům sexuality. Chci rozlišovat mezi pocitem výlučné přitažlivosti k osobám stejného pohlaví a pocitem příležitostné přitažlivosti k někomu stejného pohlaví, přičemž to druhé se zdá být přirozenější. Bez ohledu na to, jaké je přesné vysvětlení homosexuality, je třeba vždy respektovat preference každého člověka a nejdůležitější je kvalita lásky ve vztahu.
Poslední věc, kterou bych chtěl v souvislosti se sexualitou krátce uvést, je fetišismus, což je používání atributů a předmětů ke stimulaci sexuálního vzrušení. Fetišista může mít zvláštní fascinaci jedním nebo více specifickými typy předmětů nebo atributů potenciálního partnera, jako jsou boty, nohy, gumové nebo kožené oblečení, wetlook, pleny atd. Mnoho lidí má tendenci se nad takovým výstředním chováním mračit, ale ve většině případů je zcela neškodné a je jen projevem rozmanitosti, pokud se nestane překážkou přirozeného sexuálního prožitku. Je zcela normální, že se ženy oblékají do sexy prádla a muži trénují svaly, mužům se často líbí ženy s velkými prsy, kulatými hýžděmi a úzkým pasem, ženy mají rády muže, kteří jsou sebevědomí, vtipní a komunikativní. Fetišismus je většinou rozšířením těchto osobních preferencí. Pokud však míra vzrušení v sexu začne příliš záviset na používání předmětů nebo určitých vlastností partnera, ztrácí se přirozený prožitek a tím i možnost spojení na hlubší úrovni a prožitku sjednocení.

 

 

 

 

 

 

 

 

Spiritualita ve své čisté podobě.

Mnoho lidí považuje spiritualitu za něco neurčitého a nepraktického, ale opak je pravdou. Spiritualita není o víře v teorie, ale o prožívání skutečností. Nejzásadnějším uvědoměním v oblasti spirituality je poznání, že jsme duchové a nikoli těla. Obýváme tělo, které můžeme používat k vyjadřování a projevování se ve fyzickém světě, ale to je dočasný stav našeho věčného bytí. Je dočasný nejen kvůli případné smrti fyzického těla a reinkarnačnímu cyklu, ale je dočasný i proto, že fyzický svět třetí hustoty je od esence Zdroje nejdále. Odtud se můžeme pohybovat pouze směrem ke Zdroji, protože neexistuje hlubší stav popření naší pravé podstaty, než jaký nacházíme na planetě Zemi. V podstatě nejsme muž ani žena, nejsme bohatí ani chudí, nejsme tlustí ani hubení, nejsme slavní ani neslavní, jsme všichni a všechno. Jinými slovy, vesmír je tělem Zdroje a my jsme aspekty Zdroje.
Pokud říkáte, že existuje něco, co nemůžete udělat, pak jste se učinili bezmocnými. Ale jde to ještě dál, učinili jste svět mírně impotentním a dokonce jste tuto myšlenku zavedli do celého vesmíru. Proto má celý vesmír zájem na ukončení duality na Zemi. Světelné síly charakterizovaly Zemi jako rakovinnou buňku v jinak zdravém těle, proto je nutné ji vyléčit. Pokrok vesmíru je zastaven zbytečným utrpením, které zde probíhá na základě nesprávného paradigmatu, jímž se lidstvo řídí a které podporuje. Právě to se gnostici vždy snažili lidstvu vysvětlit, samotné základy tohoto světa jsou špatné a pouze zkoumáním těchto pilířů, na nichž je postavena naše "realita", lze zahájit zásadní transformaci. Pokud si tedy řeknete, že to dokážete, otevře se vám nekonečná škála posilujících možností, z nichž si můžete svobodně vybrat. A při tom budete inspirovat a posilovat lidi kolem sebe. Kdo říká, že na světě nemůže být mír, kdo říká, že toto místo nemůže být rájem? Proč jste si tím tak jistí? Až donedávna, když jsem věděl o nezměrném rozsahu přečinů a nevýslovných zločinů, kterých se Cabal dopustila, jsem nedokázal ve svém srdci najít sílu, abych jim odpustil. Teprve nyní, poté, co jsem se konfrontoval sám se sebou a položil si hlubokou otázku, co je pro mě důležitější, zda mít svou pomstu, nebo mít ráj, jsem schopen odpustit i to nejhorší, čím jsem já osobně a my jako lidstvo společně prošli. Toto odpuštění dává prostor pro změnu postoje jak u mě, tak u lidstva obecně, a dokonce i v Cabal. Veškeré tvoření pochází z vyšších dimenzí, začíná na metafyzické úrovni a filtruje se dolů na fyzickou úroveň. Takže každá skutečná změna začíná také na nefyzické úrovni, je to vlastně skutečnější realita, než jakou vidí naše oči.

Chyba ve stvoření, kterou známe jako zlo, vznikla jako důsledek neúspěšného pokusu o nápravu velmi zásadní chyby v kontingenci, jako například zrušení vývoje planety v důsledku dopadu asteroidu. To nemohli napravit archandělé určení k tomuto úkolu, to může napravit pouze stvoření jako celek pod vedením Zdroje, a to nikoliv internalizací, jak to udělali archandělé, ale externalizací. Tento proces byl spuštěn ihned poté, co byla chyba zaznamenána, a na nejvyšší úrovni stvoření již byl dokončen, nyní je pouze třeba, aby plně pronikl na nejnižší úroveň stvoření, kterou vědomě prožíváme. Externalizace rozhodně neznamená popírání našich vnitřních ďáblů a temných sklonů, znamená to uznat je a pak se od nich odpoutat, odmítnout jakékoli ztotožnění se zlem, nejen přestat se s ním ztotožňovat, ale přestat s ním ztotožňovat i všechny ostatní. To není naivní přístup, je to jediný přístup, který funguje. Znamená to rozpoznat pouze původní barvu pleti, a ne to, v co se zvrhla. To není malý úkol, jak může potvrdit každý pracovník světla a bojovník světla na Zemi.
Nástroje, které lze k tomuto posvátnému úkolu použít, jsou různé. Triangulace je jednou z jemných metod, která je hojně využívána, ačkoli mnoho lidí tento termín nezná. Její skutečný význam spočívá v tom, že se jedná o vícevrstvou praxi; její použití ve vyšších dimenzích spočívá ve smíření toho, co se zdá být protikladné, a to propojením protikladů prostřednictvím vyšší pravdy. Vysvětlím to na jednoduchém příkladu: bratr a sestra se pohádají a oba tvrdí, že si začal ten druhý. Sestra tvrdí, že ji bratr udeřil do obličeje, zatímco ona ho neuhodila. Bratr se k tomu přizná, ale tvrdí, že ho sestra předtím urazila, když ho nazvala šaškem. Sestra to přiznává a říká, že si neuvědomila, že se tím bratr bude cítit uražený. Oba si nyní uvědomují, že udělali něco, co neměli, protože to prožívali jako urážku, a vyjadřují lítost. Principy tohoto přístupu skromné hospodyňky lze aplikovat v jakémkoli měřítku a na jakoukoli hloubku neshod, vše záleží na ochotě stran se k sobě vrátit.
Nedostatek ochoty dosáhnout konsenzu při urovnávání konfliktu je třeba řešit na hlubší úrovni. Jeden z mocných nástrojů, který k tomu slouží, se nazývá ho'oponopono a jeho metodou je úplné vymazání pocitu konfliktu a jeho přepsání pocitem uznání. Lze ji aplikovat na osobní konflikt nebo nepříjemné setkání s osudem, ale stejně tak i na konflikt nebo neštěstí, které se odehrává jinde ve světě. Její neodmyslitelnou součástí je myšlenka, že jsme zodpovědní za vše, co se děje, a právě to ji činí tak silnou. Už se neskrýváte, přebíráte plnou odpovědnost a zodpovědnost i za věci, na kterých jste se individuálně a přímo nepodíleli. Potvrzuje to vaši přirozenost interdimenzionální bytosti, která ovlivňuje vše a všechny, na rozdíl od malého individuálního lidského těla, za které vás vydávaly autority vlád a náboženství. Jakmile jste připraveni vlastnit jakýkoli výskyt nebo událost, stáváte se schopnými ovlivnit a napravit cokoli. Abych tento odstavec zakončil krásnou hudbou, která vyjadřuje různé aspekty skutečné duchovnosti způsobem, který samotná psaná slova nedokážou: touha po manifestaci, čistá komunikace, léčení s matkou Zemí, autenticita ve zvráceném světě, respektování cenných tradic, změna, volba pravdy místo lži, duchovní očista, obnovení nevinnosti, vedení a ochrana.

 

 

 

 

 

 

 

 

Transformace vnitřních forem.

Shrnuto a podtrženo, většina lidí neví, co je pro ně dobré, a proto většina nemusí mít nutně pravdu. Jsou ztraceni ve své podmíněnosti a trpí opinionitidou, což je nemoc, kdy lidé mají "své" názory, ideologické a náboženské přesvědčení ve větší úctě než nepopiratelné a nezvratné důkazy, že ideologie a náboženství byly vymyšleny, aby lidi rozdělovaly a odcizovaly je jejich vlastní, skutečně duchovní podstatě; když řeknete pravdu o věci, většina lidí ji nechce slyšet. Všimněte si, že slovo odsouzení se vztahuje k trestu, který vám udělil soud, jenž vás uznal vinnými z nějakého trestného činu. To vše je důvodem, proč velké a zásadní změny vždy iniciovala menšina světelných duší.
Aby toho nebylo málo, existuje část populace (jen několik procent), která nemá zájem o lásku a pravdu, pokud před ně postavíte nejlaskavější a nejpravdomluvnější bytost na Zemi, budou se jí jen vysmívat, nazývat ji děvkou a házet po ní kameny. Nevidím, že by se tito jedinci podíleli na procesu vzestupu, jsou pouze překážkami. Zcela si osvojili lež, že jsme v podstatě hříšníci, že nejsme dobří, tuto lež vyplývající z primární anomálie a podporovanou falešným bohem Yaldabaothem, oni se stali lží. Jsou to shnilá jablka a mohou nakazit ostatní jablka v koši, takže zdravý rozum říká, že by měla být z koše vyndána. Každý ví, že největší zmatky a potíže ve společnosti způsobují stále stejní jedinci, ale jen málokdo se odváží vyvodit konečné závěry. V současném nastavení je nejlepší zavřít je do převýchovných táborů, obnažit jejich základní mylné představy a nahradit je správnými. Je to opak našich věznic, kde jsou delikventi trestáni a přebírají od sebe špatné návyky, který vůbec nic neřeší.
Moudrý člověk se učí i od hlupáka, ale hlupák se neučí ani od moudrého. Nejprve je tedy třeba zcela zničit hloupost, tedy všechna falešná přesvědčení, s nimiž se lidé s destruktivním smýšlením ztotožňují a podle nichž se vymezují. Zasetí semen na poušti nepřinese žádný růst, pokud v půdě nejsou živiny, slunce nedává své energetické paprsky a do půdy se nepřidá voda. Teprve pak může být přidán pátý prvek éteru neboli ducha, který v sobě skrývá božské vědění o tom, co funguje, proč to funguje a jak to funguje. Tato kvintesence moudrosti může změnit a změní vše, co potřebuje změnu, dokonce i konstrukce, které se zdají být strnulé a neměnné. Všechno má různé úrovně kvality, žena může být děvka, jen žena, dáma nebo bohyně, muž může být podvodník, jen muž, pán nebo bůh. Děvka a podvodník udělají vše pro peníze a slávu, obyčejný muž a žena jsou většinou uprostřed cesty, která se vyhýbá riziku a hledá potěšení, dáma a pán jsou na tomto světě mnohem vzácnější a povznesli se nad přízemní a nečisté vlastnosti, boha a bohyni sotva najdete, ale pokud na ně někdy narazíte, vyrazí vám dech a způsobí vnitřní povznesení; v takovém případě se jen ukloníte a prokážete úctu. Bůh a bohyně překonali všechny nižší kvality, i když je zahrnují do své bytosti. Bohyně může využívat peníze a slávu stejně jako děvka, nikoli však ve svém malém vlastním zájmu jako děvka, ale v zájmu všech. Bůh se může vyhýbat riziku a hledat potěšení stejně jako člověk, ne však pro svou malou sebezáchovu jako člověk, ale aby daroval bezpečí a radost všem.
Ať se rozhodnete dělat cokoli, najdou se lidé, kteří s tím nebudou souhlasit a odsoudí vás za to, proto se nesnažte zalíbit druhým a získat vnější potvrzení. Snažte se být tím nejlepším, čím můžete být podle svých vlastních nejvyšších měřítek.

 

 

Zdroj: Původní článek publikovaný na webových stránkách: Xekleidoma - Religion versus spirituality.